Lekce networkingu introverta

Tento víkend se ve Vodňanech konala výborná akce Eshop víkend 2016. Všichni jsou milý a tykají si. Přátelská atmosféra. Sluníčko. Alkohol. Zajímaví lidi… Paráda.

Ideální prostředí k navazování nových kontaktů. Jenže já jsem v tomhle ohledu opravdu kopyto.

  • Když někoho cizího oslovím já, rozhovor trvá něco mězi 90-ti až 120-to sekundama. Neplyne přirozeně.
  • A já, ikdyž se snažím usmívat na celé kolo, působím zakaboněně, takže mě nikdo neosloví.

A jak z toho ven? Našel jsem si řešení.

Osvědčilo se mi na akce jít vždy s někým. Většina pracovně/zábavných akcí je mimo Ostravu, což je super. Protože buď někoho svezu já, anebo se někdo sveze se mnou. Takže tam jedeme spolu. Na akci se domlouváme kdo kam půjde, co a jak, a vždy se sejdeme. Jsme tam spolu.

A když jsme tam spolu, tak když někdo přijde za někým z nás, přirozeně se seznámí s ostatníma z nás. Rozhovory jsou plynulé, zajímavé, networking žije přirozeně.

No a teď na eshop víkendu jsem opět dostal na svou networkingovou prdel.

Pracovně jsem toho měl moc, tak jsem si zapoměl zajistit někoho, s kým na akci půjdu. Byl jsem tam sám. A navíc to bylo přes celou republiku daleko, takže mých známých tam bylo… no asi dva.

Oba jsem si našel, pokecal s jedním tři hodiny, s jedním tři minuty. K seznámení s někým novým v průběhu toho pokecu nedošlo. Takže se zbytek akce konal ve znamení mých neohrabaných pokusů a půlminutových rozhovorů.

No nic. Každý den není neděle. Tak zas příště ;)